PPS-41 Špagin
PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v sovětských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks) však vyšla z íránské kulometky v Teheránu. Licenčně se vyráběl i v Číně a ve Vietnamu na jeho konstrukčním základě vznikl samopal K-50.
Slavná sovětská Papeška byla za druhé světové války velice rozšířená. Po válce byla vyráběna ve velkém počtu a exportována do mnoha zemí. Díky velké kapacitě zásobníku a rychlé střelbě je při bojích v uzavřeném prostředí velice užitečná.